Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jdou dny jeden za druhým

5. 2. 2008
Můj život pravidelný ráz a utíká to celkem rychle. Asi takhle, ráno se čůrá. Někdy ráno spojíme rovnou s obědem, to záleží, kdy si uděláme ráno. Pak se spí. No a pak se jde ven. Dospěláci se potřebují každý den projít lesem a mě se to taky docela líbi. Především není už taková zima a hlavně v lese je spousta listí a to fakt miluju. Mám vyhlídnutých několik pařezů, který se snažím systematicky zničit. Jsou pod nima zakopaný skvělý kořeny a z těch čiší stará moudrost. Dospěláci říkali něco o tom, že mě budou používat na hledání lanýžů, s čímž zásadně nesouhlasím, protože nevím, co je to lanýž. Ještě také nevím, jak vyřeším to nepříjemné ježdění autem. Přestěhovali mě totiž ze sedačky na zem! Za prvý nevidím ven a za druhý, děsně to se mnou háže. Snažím se na to dospěláky upozorňovat při každé zatáčce, ale dělají, že neslyší. Ještě to bude souboj nervů, ale já mám času dost.