Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za trest do spíže

6. 4. 2008
Uhodila zima, sluníčko je zase ten tam a to je kámen úrazu. Komu by se chtělo v té kose močit?! Několikrát se mě dvounožci snažili vyhodit ven, no ale pardon, na tom mraze teda ne. Jenže co jde dovnitř, musí zase ven a tak šlo. Využil jsem okamžiku, kdy dvounožkyně byla ve vaně a dvounožec kdesi pryč. Žel doprovodný zvuk se nedal utajit a tak když jsem byl v nejlepším a louže se vydala na cestu k oknu, ozvalo se z vany burácivé Irééé! Fuuuuj! trošku jsem se lekl, s tím jsem nepočítal. Ale pak to stálo za to. Dvounožkyně vylétla z vany jak torpédo, křičela na mě hambo, voda z ní crčela a udělala to nejlepší, co mohla. Vystrčila mě na chodbu, kde je shodou okolností pytel s papáníčkem. Asi si chuděra myslela, jak mě potrestá, ani nerozsvítila. Ale vůně mě táhla neomylně k pytli. Dvounožkyně si uvědomila svou chybu až v okamžiku, kdy už jsem byl stejně narvaný k prasknutí. Tomu říkám trest.