Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zamyšlení nad čůráním

9. 1. 2008
Mám rýmu. Ale snad to přejde, stejně jako přešla ta příšerná zima. Moji noví rodiče pranic nedbali, že jsem se třásl jak jak jeden z mých kolegů, a surově mě nosili ven. Pak jsem pochopil, že asi nemají rádi, když se jim čůrá doma, ostatně jsem si nevšiml, že by oni na koberec čůrali. Tak to teda budu respektovat. Někdy mě ale naštvou, obzvlášť nechápu, proč nesmím kousat tu tašku, když tam prokazatelně jsou kostičky pro mě. Tak jim to dám pěkně sežrat a jakmile vstanu, snažím se co nejdřív nechat nějakou loužičku. Taky je dobrý, že maji zahrádku. Musim se smát, když mě panička ráno nosí ven v pažamu - takhle by teda asi mezi ty dělníky na ulici, co tam kopou ty hluboký díry, nevylezla. Na zahrádce je mi dobře, protože tam je jedno místo, kde už vůbec neni sníh a to mi vyhovuje, protože si nerousám pindíka v tom studeným polystyrénu. Vždyť jsem z Afriky, proboha!