Premiéru na výstavě máme za sebou
3. 4. 2008
Všechno bylo skvělé: jako nováčka mě uhranuly
davy lidí, šlechtící stoly, výstavní kruhy, vážní rozhodčí a stánky s
buřtama. Výstava by tak byla bývala proběhla v poklidném rytmu. Žel neproběhla. Ráno totiž nabralo poněkud hektické obrátky v okamžiku, kdy se dvounožci vydali nakoupit výstavní obojek. Naznačoval jsem jim, že čtvrt hodiny před začátkem vstupu do ringu je to trochu pozdě, ale moje psychická příprava jim byla úplně putna.
Do výstavního kruhu, který je ve skutečnosti čtvercový, jsme nakonec nastoupili se starým umolousaným vodítkem a s neméně umolousaným obojkem. Dvounožkyně se neustále ohlížela k východu, odkud se měl zjevit dvounožec s krásným novým koženým výstavním. No, nezjevil. Nezjevil se ani Fido s doprovodem, ti zase trčeli někde za Prahou. Byli jsme tam úplně osamocení. Běhali jsme dokola a já jsem později zaslechl dvounožkyni, jak vysvětlovala, že naše stěstí bylo, že jsme byli poslední, takže jsem běžel za ostatními. Chudák ten první, moc se mu nechtělo. Pak už je to klasika. Nechápu, proč se celou dobu musí stát a šermuje se mi při tom před nosem piškotem. Když mi ho nechceš dát, tak si ho nech. Otráveně jsem si sedal a dvounožkyně mě zase zvedala. Pak jsem byl dost dehonestován, protože mi paní porotkyně sahala na kulky. Tož jsem se jí pokusil tu ruku zasednout. Pak zuby, pak jsme zase poposkočili tam a sem a bylo.
Nebudu to natahovat, první dvě místa obsadil tandem jedné chovné stanice, já jsem byl bronzový a bramboru vybojoval australan. Víc nás tam nebylo. Lovu zdar a příště zase někdy. Trochu důstojněji.
PS: prý mám pěknou hlavu!
PS2: a při chůzi kroutim boky.... Já si ale na rozdíl od pani rozhodčí myslím, že je to sexy...
Do výstavního kruhu, který je ve skutečnosti čtvercový, jsme nakonec nastoupili se starým umolousaným vodítkem a s neméně umolousaným obojkem. Dvounožkyně se neustále ohlížela k východu, odkud se měl zjevit dvounožec s krásným novým koženým výstavním. No, nezjevil. Nezjevil se ani Fido s doprovodem, ti zase trčeli někde za Prahou. Byli jsme tam úplně osamocení. Běhali jsme dokola a já jsem později zaslechl dvounožkyni, jak vysvětlovala, že naše stěstí bylo, že jsme byli poslední, takže jsem běžel za ostatními. Chudák ten první, moc se mu nechtělo. Pak už je to klasika. Nechápu, proč se celou dobu musí stát a šermuje se mi při tom před nosem piškotem. Když mi ho nechceš dát, tak si ho nech. Otráveně jsem si sedal a dvounožkyně mě zase zvedala. Pak jsem byl dost dehonestován, protože mi paní porotkyně sahala na kulky. Tož jsem se jí pokusil tu ruku zasednout. Pak zuby, pak jsme zase poposkočili tam a sem a bylo.
Nebudu to natahovat, první dvě místa obsadil tandem jedné chovné stanice, já jsem byl bronzový a bramboru vybojoval australan. Víc nás tam nebylo. Lovu zdar a příště zase někdy. Trochu důstojněji.
PS: prý mám pěknou hlavu!
PS2: a při chůzi kroutim boky.... Já si ale na rozdíl od pani rozhodčí myslím, že je to sexy...